Hlídací služba Bechyně Rudolf
telefon: 602 382 588
ACHC OLDŘICHOV
V areálu ACHS Oldřichov toho k převzetí nebylo mnoho. Stejně jako v Telasku byly budovy už „navštívené“ sběrači kovů. Na rozdíl od Telaska, zde budovy nebyly nikdy dokončené ani zkolaudované. Měla zde stát administrativní budova, trafačka, skladiště, kotelna, kalové jímky, míchárna na krmné směsi a já nevím co ještě. Po převratu zde práce skončily a areál začal pustnout a zarůstat. Od vstupní brány naštěstí byla skrze střed areálu cesta v šíři dvou panelů. Tráva byla do výše dospělého člověka a spousta náletových stromků, místy už malé lesíky.
Když jsem areál poprvé viděl, šel jsem málem do kolen a napadlo mne, zda-li někoho vůbec najdu, kdo by byl ochoten tady vydržet a odsloužit šichtu. Původně jsem si říkal no 4. cenová skupina, tak snad najdu nějaké nenáročné pracovníky odpovídající tomuto prostředí. No časem jsem zjistil, že to tam tak hrozné není a dodnes na tento objekt já i pár pamětníků rádo vzpomíná.
Jako vrátnice sloužila starší stavební buňka (foto). Z vrátnice byl výhled na obě branky přes celý areál, ale jen po panelové cestě. Pokud by šel někdo jinudy, nebyl vidět. K topení opět kamna na pevné palivo, komínová roura vyvedena bokem ven, kancelářský stolek, židle, křeslo. „Pergola“ z nalezených starých trámků v přední části vrátnice vytvářela stín, protože jinam se nedalo v létě schovat. Přívod elektřiny nebyl, pitná voda se vozila v kanystrech. V noci na svícení svíčky, později propanbutanová lampa, v závěrečném období elektrocentrála, tedy elektřina omezenou dobu. Ani WC zde nebylo původně, ale časem aspoň suché.
Samotné hlídání bylo klidné. Občas do areálu vlezli nějací sběrači hlemýžďů, šípků, ti většinou po domluvě odešli jinam. Polovina areálu je obehnána velkou betonovou zdí, takže každý hlídač věděl, ze které strany můžeme čekat případnou „návštěvu“. Mimo zimní období zde byl krásně a tak jsem si v Oldřichově vždy pár šichet pro sebe vzal a vlastně sem jezdil někdy ze svého volna jako na chatu. Uprostřed areálu byl rybníček asi 40x50 metrů, čistá vápenitá voda, hluboký víc jak 3 m.
Jeden z pracantů přezdívkou Čenda chodil také rád i ve volnu do areálu. Občas mi pro ostatní připravil dřevo na zátop pro ostatní. Nanosil uhlí z haly do zásobníku v buňce a už čekal s nataženou rukou, že dostane na pivo. Jednou přišel Čenda do práce a měl rybářské pruty. Zjistil, že v rybníčku jsou ryby. První úlovek byl malý okounek, ale na něj již chytil velkého okouna přes 30 cm. Časem jsme tam dodali plotice, karasy, líny, cejny, kapříky a když se příliš rozmnožili přinesl Čenda štičku asi 13 cm, později ještě 2-3 ks. Štiku za pár let chytnul vykrmenou, měla 80 cm, skončila na talíři a pár kaprů kolem 60-70 cm také.
Jednou Čenda našel a přinesl z pochůzky spoustu hub, a že jich v Oldřichově rostlo a my to ani netušili! Všichni jsme se báli klíšťat a mimo panelovou cestu moc nelezli nebo vysekané cestičky. Mám důkaz na památku (foto).
Už po roce našeho hlídání a „správcování“ v ACHS Oldřichov bylo znát, že zde něco děláme. Přístupová cesta, nejbližší okolí vrátnice jsem vysekával svým křovinořezem, dále i pochůzkové cestičky k jednotlivým budovám. Cestičky byly po devíti letech už pěkně vyšlapané, ale sekat se muselo pořád.
Přesto divočina to byla pořád. Jednou mne vylekala na cestě liška jako pes velká. Naštěstí hned utekla. Franta B. zase zažil souboj dvou psů s jezevcem. S Čendou jsme viděli útok káněte na bažanta a jiné události.
Nakonec mimo Čendy, který si rád přihnul, a bylo mu jedno jestli je v práci nebo ve volnu, (mám dojem, že víc mu pivo chutnalo v práci) ostatní, kteří prošli Oldřichovem byli spolehliví. Někteří zde začínali. Např. Martin Chvojka, dnes už veterán ve firmě a nyní na SBD Mír jako VO.
Rád vzpomenu spolehlivého důchodce p. Hruzíka Emila (zemřel 2003). Z Povodí Ohře Franta Beneš VO, ač nerad slouží jinde, mne čas od času žádal o šichtu v Oldřichově, že si zde zacvičí se psem a mrkne na houby. No mrknul se vždycky tak důkladně, že druhý den byl Čenda naštvaný, protože musel čekat, až nějaké houby dorostou.
Všechno jednou skončí a tak někdy v roce 2006 jsme objekt opustili, šel do prodeje. Dnes (únor-2017) v polovině areálu je zde dřevoobchod v zrekonstruované bývalé administrativní budově, úpravě terénu a opravené budově skladu.
Druhá polovina areálu zatím stále leží ladem, naše stav. buňka lehla popelem, navezené odpadky. Co bylo kovové, je pryč. Ani zábradlí u kalové jímky už není.
Samotné hlídání bylo klidné. Občas do areálu vlezli nějací sběrači hlemýžďů, šípků, ti většinou po domluvě odešli jinam. Polovina areálu je obehnána velkou betonovou zdí, takže každý hlídač věděl, ze které strany můžeme čekat případnou „návštěvu“. Mimo zimní období zde byl krásně a tak jsem si v Oldřichově vždy pár šichet pro sebe vzal a vlastně sem jezdil někdy ze svého volna jako na chatu. Uprostřed areálu byl rybníček asi 40x50 metrů, čistá vápenitá voda, hluboký víc jak 3 m.
Jeden z pracantů přezdívkou Čenda chodil také rád i ve volnu do areálu. Občas mi pro ostatní připravil dřevo na zátop pro ostatní. Nanosil uhlí z haly do zásobníku v buňce a už čekal s nataženou rukou, že dostane na pivo. Jednou přišel Čenda do práce a měl rybářské pruty. Zjistil, že v rybníčku jsou ryby. První úlovek byl malý okounek, ale na něj již chytil velkého okouna přes 30 cm. Časem jsme tam dodali plotice, karasy, líny, cejny, kapříky a když se příliš rozmnožili přinesl Čenda štičku asi 13 cm, později ještě 2-
Jednou Čenda našel a přinesl z pochůzky spoustu hub, a že jich v Oldřichově rostlo a my to ani netušili! Všichni jsme se báli klíšťat a mimo panelovou cestu moc nelezli nebo vysekané cestičky. Mám důkaz na památku (foto).
Už po roce našeho hlídání a „správcování“ v ACHS Oldřichov bylo znát, že zde něco děláme. Přístupová cesta, nejbližší okolí vrátnice jsem vysekával svým křovinořezem, dále i pochůzkové cestičky k jednotlivým budovám. Cestičky byly po devíti letech už pěkně vyšlapané, ale sekat se muselo pořád.
Přesto divočina to byla pořád. Jednou mne vylekala na cestě liška jako pes velká. Naštěstí hned utekla. Franta B. zase zažil souboj dvou psů s jezevcem. S Čendou jsme viděli útok káněte na bažanta a jiné události.
Nakonec mimo Čendy, který si rád přihnul, a bylo mu jedno jestli je v práci nebo ve volnu, (mám dojem, že víc mu pivo chutnalo v práci) ostatní, kteří prošli Oldřichovem byli spolehliví. Někteří zde začínali. Např. Martin Chvojka, dnes už veterán ve firmě a nyní na SBD Mír jako VO.
Rád vzpomenu spolehlivého důchodce p. Hruzíka Emila (zemřel 2003). Z Povodí Ohře Franta Beneš VO, ač nerad slouží jinde, mne čas od času žádal o šichtu v Oldřichově, že si zde zacvičí se psem a mrkne na houby. No mrknul se vždycky tak důkladně, že druhý den byl Čenda naštvaný, protože musel čekat, až nějaké houby dorostou.
Všechno jednou skončí a tak někdy v roce 2006 jsme objekt opustili, šel do prodeje. Dnes (únor-
Druhá polovina areálu zatím stále leží ladem, naše stav. buňka lehla popelem, navezené odpadky. Co bylo kovové, je pryč. Ani zábradlí u kalové jímky už není.