Hlídací služba Bechyně Rudolf
telefon: 602 382 588
SBD MÍR 25 LET
Někdy v polovině srpna 1997(před 20ti lety) mi můj otec(také Rudolf Bechyně(1934) ) volal, že se mám zastavit na SBD Mír u jeho kamaráda z dechové kapely „Barborka“ bubeníka Emila Bakanowického, že jejich podnik má zájem o nějakou bezpečnostní agenturu a více se dozvím u něj.
Přijel jsem k „Emilkovi“ do kanceláře a ten mne dovedl k tehdejšímu předsedovi družstva ing. Procházkovi. Tehdy se nabízela družstvu nějaká bezpečnostní služba (už si ji nepamatuji, brzo zanikla) a předseda pověřil „Emilka“ najít ještě nějakou konkurenční firmu, aby si nabídky porovnal a teprve po té rozhodl pro některou.
Nyní maličko odbočím proč píšu „Emilek“.
Emil Bakanowicki pocházel z polského Krakova z židovské rodiny. Poznal jsem ho už jako dítě v roce 1968 na dovolené v Jugoslávii, dlouhá leta hrál v tátovo dechovce Barborka jako bubeník a byl to jeho kamarád.
Byl starší než můj otec asi o 8 let. Byl menší štíhlé postavy asi 50 kg. Chodil k nám domů často na oběd a my děti se sestrou jsme se na něj vždy těšili,protože s ním byla ohromná legrace. Už asi v mých 14 letech mi řekl, že mu mám říkal Emilku jako ostatní a ne vykat "pane Bakanowicki".
To bylo u nás v pokoji, kde běžela televize a čekali jsme až maminka ohlásí, že je oběd. V televizi zrovna běžel nějaký pořad o koncentračním táboře Osvětim a Emilek, který si hrál s mojí menší sestrou, se najednou začal dívat na televizi.
Na moje konstatování, že to tam muselo být hrozné, mi najednou řekl: „Ano, já tam byl“. Já cucák jsem myslel, že si ze mne zase dělá legraci, ale ukázal mi myslím na levé ruce vytetované číslo na „památku“ a na moje další dotazy mi řekl, že na to nechce vzpomínat a mluvit o tom. Více o jeho osudu jsem se později dozvěděl od svého táty a dokonce jsem získal videozáznam natočený o jeho svědectví z války. V kanceláři měl, za natočený záznam, vystavené v rámečku, poděkování Stevena Spielberga.