Někdy v polovině srpna 1997(před 20ti lety) mi můj otec(také Rudolf Bechyně(1934) ) volal, že se mám zastavit na SBD Mír u jeho kamaráda z dechové kapely „Barborka“ bubeníka Emila Bakanowického, že jejich podnik má zájem o nějakou bezpečnostní agenturu a více se dozvím u něj.
Přijel jsem k „Emilkovi“ do kanceláře a ten mne dovedl k tehdejšímu předsedovi družstva ing. Procházkovi. Tehdy se nabízela družstvu nějaká bezpečnostní služba (už si ji nepamatuji, brzo zanikla) a předseda pověřil „Emilka“ najít ještě nějakou konkurenční firmu, aby si nabídky porovnal a teprve po té rozhodl pro některou.
Nyní maličko odbočím proč píšu „Emilek“.
Emil Bakanowicki pocházel z polského Krakova z židovské rodiny. Poznal jsem ho už jako dítě v roce 1968 na dovolené v Jugoslávii, dlouhá leta hrál v tátovo dechovce Barborka jako bubeník a byl to jeho kamarád.
Byl starší než můj otec asi o 8 let. Byl menší štíhlé postavy asi 50kg. Chodil k nám domů často na oběd a my děti se sestrou jsme se na něj vždy těšili,protože s ním byla ohromná legrace. Už asi v mých 14 letech mi řekl, že mu mám říkal Emilku jako ostatní a ne vykat "pane Bakanowicki".
To bylo u nás v pokoji, kde běžela televize a čekali jsme až maminka ohlásí, že je oběd. V televizi zrovna běžel nějaký pořad o koncentračním táboře Osvětim a Emilek, který si hrál s mojí menší sestrou, se najednou začal dívat na televizi. Na moje konstatování, že to tam muselo být hrozné, mi najednou řekl: „Ano, já tam byl“. Já cucák jsem myslel, že si ze mne zase dělá legraci, ale ukázal mi myslím na levé ruce vytetované číslo na „památku“ a na moje další dotazy mi řekl, že na to nechce vzpomínat a mluvit o tom. Více o jeho osudu jsem se později dozvěděl od svého táty a dokonce jsem získal videozáznam natočený o jeho svědectví z války. V kanceláři měl, za natočený záznam, vystavené v rámečku, poděkování Stevena Spielberga.
Předseda se rozhodl pro moji nabídku. Nejen pro to, že na „Emilka“ trpěl a ten byl pro mne, ale měl jsem pojištění firmy a už i dostupný mobil, dobré reference z Šanov Obuv, což o málo levnější konkurent tehdy ještě neměl.
Emilek měl naší ostrahu na starost a neměl jsem to s ním lehké. Byl to takový „hlídací pes“ družstva na pořádek. Měl jsem tu nevýhodu, že ve mně viděl pořád malého kluka. V roce 2005 (nevím přesně) slavil 80. narozeniny. V roce 2007 zemřel v teplické nemocnici. Na jeho pohřeb přišla spousta lidí a můj táta s ostatními muzikanty mu zahráli na jeho poslední cestě.
Podmínkou převzetí ostrahy a správy družstva bylo vzít si jejich současné pracovníky do stavu. Předseda Procházka je nechtěl připravit o práci. Dělali tam dva dědové a jeden mládenec. Když jsem v místnosti ve skříni našel matraci, spacák a polštář, bylo mi jasné k čemu to slouží a jak se tam asi sloužilo. Převzal jsem i jejich služební fenu Aidu, která byla tak rozmazlená a tlustá, že prakticky nebyla k ničemu. Tím jak byla stará a tlustá asi za 2 roky pošla a já dodal vlastního psa.
Po zavedení pochůzkového systému skončili s prací oba „dědové“, později i mladík. Mimo náplň ostrahy je zde důležitý také dispečink havarijních služeb.
SBD Mír je jasný podnik +1. kategorie. Neplatí oproti ostatním hodinovou sazbu nejvíce, ale co nejdříve. No a kdo rychle dává, dvakrát dává. Je nejnáročnější na kvalitu pracovníků. Ti musí zvládnout nejen systém havarijní služby, ale náročnou elektroniku ostrahy. Ta je ještě pojištěna dvěma psy. To vše hned tak každý strážný nezmákne.
Někdo má problém s elekronikou, jiný se bojí psů, někdo nezvládne havárky, jiný má problém se slušným chováním, pořádkem atd.
V současné době velí na objektu Martin Chvojka, který je náročný nejen na druhé, ale i k sobě. Táhne už asi 13. rok služby a je po Františku Benešovi (Povodí Ohře - 20let služby) druhý služebně nejstarší. Jeho kolega je Václav Kutiš. Bývalý nadporučík SNB (Policie), zkušenosti může rozdávat, každá agentura by byla šťastná mít ho ve stavu. Ještě musím zmínit slečnu Kláru Krpatovou. Původně jsem ji pro její věk podcenil a moc nevěřil. Dnes jsem rád, že jsem se mýlil a oblíbil jsem si ji.
Za dvacet let mého působení na družstvu, zde pracovalo mnoho lidí, škoda že všechny nemohu vyjmenovat a poděkovat těm nejlepším. Uvedu aspoň jednoho a to Romana Kuku ze Žalan. Začal u mne někdy v roce 1998 v ETZ Bystřany.Prošel ACHS Oldřichov, Pivovar,Šanov Obuv a před Chvojkou byl dlouho na družstvu velitel. Ještě než zemřel „Emilek“ odešel a sloužil v armádě.
Rád na něj vzpomínám.
Na družstvu nastoupil roku 2012 jako prokurista mladý muž JUDr. Marek Andrášek. Poznal jsem se s ním osobně, když jsem s Chvojkou vypracoval nové závazné směrnice pro ostrahu na SBD Mír a donesl jsem mu je k posouzení a schválení.
Po tragické smrti býv. předsedy ing. Procházky v roce 2013, byl na shromáždění delegátů v kulturním domě v Teplicích zvolen novým předsedou právě JUDr. Marek Andrášek. Jeho nástupem se spolupráce ještě zlepšila.
Nyní v červenci 2017 tomu bude již 20 let, co vykonáváme ostrahu a správu SBD Mír (též Povodí Ohře Teplice). Další komentář k tomuto výročí není třeba.